Partyzánský průvodce přijímacím pohovorem

From The Joel on Software Translation Project

Zaměstnávat ty správné lidi je pro Fog Creek Software nesmírně důležité. V našem oboru jsou tři typy pracovníků. Na jednom konci spektra jsou nevědoucí masy, které nemají ani základní předpoklady pro tuto práci. Je snadné je rozpoznat a eliminovat, často stačí přečíst si životopis a položit dvě nebo tři stručné otázky. Na druhém konci jsou brilantní hvězdy, které si jen tak pro zábavu píšou překladače Lispu. Přes víkend, v assembleru, a ještě k tomu pro Palm Pilot. A někde uprostřed je velké množství těch "možná", kteří vypadají, že by snad mohli být užiteční. Jádro pudla je v rozlišení mezi nimi a superhvězdami, protože u nás ve Fog Creek Software bereme jenom ty hvězdy. Zde je několik technik, jak na to.

Především, zde je základní požadavek číslo jedna, aby byl někdo přijat do Fog Creek:

Je chytrý, a

Má výsledky

A to je všechno. Nic jiného nás nezajímá. Zapamatujte si to. Opakujte si to každý večer, předtím než jdete spát. Náš cíl je brát lidi, kteří mají talent, ne konkrétní znalosti. Jakékoliv znalosti, které si můžete přinést do této práce, budou stejně za pár let zastaralé. Proto je lepší brát lidi, u kterých víme, že budou schopni se naučit jakoukoliv novou technologii. Ne ty, kteří náhodou zrovna teď umí programovat v SQL.

Chytrost je těžké definovat, ale podíváme se na některé vhodné otázky, které nám pomůžou ji poznat. Dosahovat výsledků je klíčové. Lidé, kteří jsou chytří, ale nemají žádné výsledky, mají často doktoráty a pracují ve velkých společnostech, kde je nikdo neposlouchá, protože jsou naprosto nepraktičtí. Radějí přemítají o nějakých akademických aspektech problému, místo aby dodali software včas. Tito lidé se dají dobře poznat podle toho, že velmi rádi poukazují na teoretické souvislosti mezi dvěma zcela různými pojmy. Řeknou například "tabulkový kalkulátor je v podstatě speciální případ programovacího jazyka" a pak si na týden sednou a napíšou vzrušující a průlomový vědecký článek o teorii výpočetní lingvistiky aplikované na spreadsheet jako programovací jazyk. Chytré, ale ne užitečné.

Na druhou stranu, pracovníci, kteří dosáhnou výsledku, ale nejsou chytří, budou dělat hloupé věci, aniž by se nad nimi zamysleli a někdo jiný to po nich bude muset dávat později do pořádku. To z nich dělá brzdy celé společnosti, protože nejen že nic nepřinášejí, ale spotřebovávají čas šikovných lidí. Jsou to ti, kdo například kopírují velké kusy kódu sem a tam, místo aby napsali funkci do knihovny. Úkol je sice splněn, ale ne tím nejchytřejším a nejlepším způsobem.

Nejdůležitější pravidlo pro přijímací pohovor:

Rozhodněte se.

Na konci každého pohovoru musíte být připraveni učinit jednoznačné rozhodnutí o každém uchazeči. Jsou jen dvě možné varianty: Přijmout nebo Nepřijmout. Posaďte se k počítači a ihned pošlete svůj výsledek na HR oddělení. Předmět zprávy by mělo být jméno uchazeče. První řádek mailu bude buď Přijmout nebo Nepřijmout. Pak by měly následovat přibližně dva odstavce zdůvodňující vaše rozhodnutí.

Neexistuje žádná jiná odpověď. Nikdy neříkejte, "Přijmout, ale ne do mého týmu." To je sprosté a říkáte tím, že ten člověk není dost chytrý na to, aby pracoval s vámi, ale že mezi ty zoufalce z vedlejšího týmu by zapadnout mohl. Máte li nutkání říct "Přijmout, ale ne do mého týmu," přeložte to mechanicky na "Nepřijmout" a je to. I když přijde uchazeč, který umí dobře jednu konkrétní věc, ale nebyl by úspěšný v jiném týmu, znamená to Nepřijmout. Situace se mění tak často, že potřebujeme lidi, kteří dokáží uspět v čemkoliv. Když náhodou narazíte na někoho, kdo je opravdu, fakt strašně dobrý v SQL, ale je totálně neschopný se naučit cokoliv jiného, nepřijímat. Ten ve Fog Creek nemá žádnou budoucnost.

Nikdy neříkejte "Možná, nedokážu říct." Když nevíte, znamená to Nepřijímat. Je to jednodušší než se zdá. Nevíte? Řekněte prostě ne! Podobně, když je to na hraně, znamená to Nepřijímat. Nikdy neříkejte, "No, myslím že ho vezmeme, ale mám trochu obavy z..." To také znamená Nepřijímat.

Důležitý fakt k zapamatování je tento: je mnohem lepší odmítnout dobrého kandidáta než přijmout špatného. Špatný člověk vás bude stát spoustu peněz a úsilí a bude mrhat časem ostatních lidí, kteří po něm musí opravit všechny jeho chyby. Máte-li jakékoliv pochybnosti, Nepřijímat.

Když děláte pohovor, nedělejte si starosti s tím, že když budete hodně lidí odmítat, Fog Creek nenajde nikoho, koho by zaměstnala. To není váš problém. Je to problém HR oddělení, je to problém managementu, ale ne váš. Zeptejte se sami sebe, co je horší: buď že vyrosteme ve velkou a nespolehlivou společnost plnou tupců, nebo že zůstaneme menší, ale kvalitní? Je samozřejmě důležité hledat vhodné kandidáty a každý by měl mít jako svoje poslání vyhledávat a lákat chytré lidi, kteří mají praktické výsledky. Ale když hovoříte s konkrétním kandidátem, vždy předstírejte, že do Fog Creek se hlásí mraky kvalitních uchazečů. Nikdy nesnižujte laťku, ať je jakkoli těžké najít dobrého uchazeče.

Ale jak správně udělat toto obtížné rozhodnutí? Musíte se během pohovoru neustále ptát: je tenhle člověk chytrý? Dojde tento člověk k výsledku? Abyste na to přišli, musíte klást ty správné otázky.

Jen tak mimochodem, ta nejhorší otázka na světě zní takto: "Jaký je rozdíl mezi varchar a varchar2 v Oracle 8i?" To je strašná otázka. Neexistuje jakákoliv myslitelná a přestavitelná korelace mezi lidmi, kteří vědí zrovna tenhle neužitečný detail a lidmi, které chce Fog Creek zaměstnávat. Koho to zajímá, jaký je rozdíl? Dá se to najít na internetu do patnácti sekund!

Ve skutečnosti existují ještě horší otázky. Přijde na ně řada později.

Teď se dostáváme k té zajímavé části: otázky pro uchazeče. Můj seznam otázek pochází ještě z mého prvního zaměstnání v Microsoftu. Existují stovky slavných Microsoftích otázek u přijímacích pohovorů. Každý má několik svých nejoblíbenějších. I vy si postupně vypracujete svoji oblíbenou sadu a vlastní styl rozhovorů s uchazeči, který vám pomůže dělat rozhodnutí mezi Přijmout a Nepřijmout. Zde je několik technik, které používám a které jsou úspěšné.

Před pohovorem si přečtu uchazečův životopis a napíšu si na kus papíru stručný plán pohovoru. Je to v podstatě seznam otázek, které budu pokládat. Takto vypadá typický plán pro pohovor s programátorem:

1. Úvod
2. Otázka na projekt, na kterém uchazeč v nedávné době pracoval
3. Otázka, na kterou neexistuje odpověď
4. Funkce v C
5. Jste spokojen?
6. Návrh něčeho
7. Výzva
8. Máte nějaké dotazy?

Před tím, než dojde k pohovoru, dávám si moc dobrý pozor na to, abych si nedělal o kandidátovi jakékoliv předčasné úsudky. Když si o někom myslíte, že je dobrý, ještě předtím, než vstoupí do dveří, a to jen proto, že má doktorát z MITu, pak už nic z toho, co potom řekne během jedné vyhrazené hodiny, vás tohoto předsudku nedokáže zbavit. Když si myslíte, že to bude blbec, nic už potom nenapraví tento první dojem. Pohovor je něco jako velmi přesný přístroj -- je hodně těžké někoho posoudit na základě hodinového rozhovoru a často je jazýček vah hodně uprostřed. Pokud se o kandidátovi předem něco dozvíte, je to jako dát předem na jednu stranu závaží a celý pohovor bude potom zbytečný. Jednou, těsně před pohovorem, ke mně přišla osoba shánějící nové lidi a řekla: "Tenhle kluk se ti bude fakt líbit." Neumíte si přestavit jak mě to naštvalo. Měl jsem odpovědět: "Když jste si tedy tak jistá, že se mi bude líbít, proč ho tedy rovnou nevezmete a marníte můj čas na nějaký pohovor?" Ale byl jsem mladý a nezkušený, tak jsem s ním začal. Když říkal ne zrovna chytré věci, myslel jsem si: "no budiž, tak tohle musela být výjimka potvrzující pravidlo." Na všechno, co řekl, jsem se díval růžovými brýlemi. Nakonec jsem řekl Přijmout, přestože to byl mizerný uchazeč. A víte co se stalo? Všichni ostatní, kdo s ním dělali pohovor, řekli Nepřijmout. Proto: nikdy neposlouchejte lidi, kteří dělají nábor; nikdy se nevyptávejte na uchazeče předtím, než se s ním setkáte; a nikdy nemluvte o uchazeči s ostatními lidmi, kteří s ním dělají pohovor předtím, než jste se oba nezávisle na sobě rozhodli. To je totiž správná vědecká metoda!

Úvod pohovoru má za cíl uchazeče dostat do uvolněné nálady. Věnuji přibližně 30 sekund tomu, abych se stručně představil a vysvětlil, jak bude pohovor probíhat. Každému zdůrazňuji, že nás zajímá, jak přistupuje k řešení problémů, nikoliv samotná odpověď. Mimochodem, při pohovoru byste se měli vyhnout tomu, abyste s uchazečem seděli proti sobě u jednoho stolu. Vytváří to psychologickou bariéru, která mu brání dostat se do uvolněné nálady. Je lepší přesunout stůl ke zdi nebo sedět s ním na jedné straně stolu; to pomáhá uchazeči být v dobrém rozpoložení. Vede to ke kvalitnějšímu pohovoru, který není tolik ovlivněn nervozitou.

Druhá část se týká nějakého projektu, na kterém uchazeč poslední dobou pracoval. Čerstvých absolventů se ptejte na jejich diplomovou práci, nebo nějaký předmět, který zahrnoval delší projekt, který je opravdu bavil. Kupříkladu, občas se zeptám: "Který předmět v posledním semestru se vám nejvíce líbil? Nemusí se týkat počítačů." Vlastně jsem mnohem raději když zmíní nějaký nepočítačový předmět. Někdy se podíváte na jejich rozvrh a vidíte, že si zapisují nezbytné minimum informatických předmětů, ale všechny volitelné se týkají třeba hudby. A pak vám řeknou, že jejich nejoblíbenější předmět byly Objektově orientované databáze. No dobrá. Byl bych raději, kdyby prostě přiznali, že je hudba baví více než počítače, místo aby takhle podlézali.

Když mluvíte se zkušenými uchazeči, můžete hovořit o jejich předchozí práci.

V této části hledám jednu věc: nadšení. Když hovoříte o projektu, na kterém poslední dobou pracovali, následující jsou dobrá znamení:

• Jsou vzrušení, když o něm hovoří; mluví rychleji a gestikulují. To ukazuje, že když je něco zajímá, dokáží se nadchnout. Je příliš mnoho lidí, kteří na něčem pracují a může jim to být přitom ukradené. Dokonce i negativní emoce můžou být dobré znamení. "Dělal jsem pro předchozího zaměstnavatele instalaci Foo Bar Mark II, ale to byl takovej pitomec!" To jsou dobří uchazeči, které chceme brát. Špatným uchazečům je všechno jedno a nedokáží během celého pohovoru ukázat žádné nadšení. Dobré znamení je, když uchazeč začně o něčem hovořit tak nadšeně, že na chvíli úplně zapomene na to, že je u přijímacího pohovoru. Někdy přijde uchazeč, který je kvůli pohovoru hodně nervózní a vystrašený -- to je normální a vždy to přehlížím. Ale když je necháte mluvit o monochromatickém počítačovém umění, nadchnou se a nervozita úplně zmizí. Dobrá. Mám rád nadšené lidi, kteří mají opravdový zájem. (Chcete-li vidět příklad monochromatického počítačového umění, zkuste vytáhnout kabel ze svého monitoru.)
• Dávají si záležet, aby vše náležitě vysvětlili. Odmítl jsem mnoho uchazečů, kteří když mluvili o svém minulém posledním projektu, nebyli ho schopni popsat v pojmech, kterým rozumí normální člověk. Absolventi matfyzu často předpokládají, že všichni znají Batesovu větu nebo vědí, co jsou Peanovy axiomy. Když s tímhle začnou, zastavte je a řekněte: "prosím, udělejte mi laskavost a zkuste mi to alespoň teď, projednou vysvětlit tak, aby to pochopila i moje babička." Mnoho lidí i po takovém upozornění bude pořád mluvit v technickém slangu a nepodaří se jim být pochopeni. VEN!
• Jestli byl jejich projekt týmový, hledejte známky toho, jestli se ujímali vedoucí role. Uchazeč třeba řekne: "Dělali jsme X, ale šéf říkal Y a zákazník chtěl Z." Tak se zeptám: "a co jsi dělal ty?" Dobrá odpověď je třeba: "Dali jsme hlavy dohromady s ostatními v týmu a sepsali jsme návrh..." Špatná odpověď je: "Nemohl jsem s tím dělat vůbec nic. Byla to neřešitelná situace." Vzpomeňte si: je chytrý a má výsledky. Dobrý způsob, jak zjistit, že někdo má výsledky, je podívat se, jestli měl v minulosti tendenci dosahovat výsledků. Klidně se jich můžete i přímo zeptat, kdy naposledy se ujali vedoucí role a dosáhli nějakého cíle -- například překonali nějaké setrvačné síly v jejich organizaci.

Dobrá, třetí bod na seznamu je otázka, na kterou není odpověď. To je docela legrace. Myšlenka je taková, položit otázku, na kterou se nedá správně odpovědět, a jen se dívat, jak k ní přistoupí. "Kolik očních lékařů je v Seattlu?" "Kolik tun váží pomník George Washingtona?" "Kolik benzínových stanic je v Los Angeles?" "Kolik ladičů pian je v New Yorku?"

• Chytrý uchazeč pozná, že nezpochybňujete jejich znalosti, ale s nadšením se vrhnou do hledání, jak šikovně odvodit nějakou správnou odpověď. "Takže, v LA žije 7 miliónů lidí, každý v LA má v průměru 2.5 auta..." Samozřejmě nevadí, když je odpověď úplně špatně. O co jde, je že se na otázku vrhli s nadšením. Můžou zkusit spočítat kapacitu benzínové stanice. "Jedno tankování trvá 4 minuty, stanice má kolem deseti stojanů a je otevřená 18 hodin denně..." Můžou to zkusit přes rozlohu města. Někdy vás překvapí svou kreativitou nebo si řeknou o telefonní seznam Los Angeles. To je všechno dobré.
• Ne moc chytří uchazeči budou zmatení a naštvaní. Budou na vás zírat, jako byste přiletěli z Marsu. Musíte jim pomáhat. "No tak, kdybyste stavěli nové město velikosti Los Angeles, kolik benzínových stanic byste tam postavili?" Můžete jim trochu napovídat. "Jak dlouho trvá natankovat plnou nádrž?" Ale pořád, když není uchazeč moc chytrý, musíte ho tím vším protlačit a on bude jen hloupě sedět a čekat, až ho zachráníte. Tihle lidé neumí řešit problémy a my nechceme, aby u nás pracovali.

Co se týče programování, nechávám uchazeče napsat malou funkci v C. Zde jsou některé typické úlohy, které zadávám:

1. Převrácení řetězce na místě.
2. Převrácení spojového seznamu.
3. Spočítejte všechy bity, které jsou nastavené na jedničku v zadaném bajtu.
4. Binární vyhledávání
5. Najděte nejdelší posloupnost stejných znaků v řetězci.
6. atoi
7. itoa (zvláště dobré, protože musí použít zásobník nebo strrev)

Nedávejte jim žádné úlohy, které zaberou více než 5 řádek; na to není čas.

Podívejme se na několik úloh podrobně. Číslo 1: převraťe řetězec na místě. Všichni uchazeči, které jsem v životě viděl, to měli na první pokus špatně. Všichni bez výjimky zkoušeli alokovat pomocný buffer a převrátili řetězec do něho. Potíž je: kdo alokuje ten buffer? Kdo ho uvolní? Když jsem se na tohle ptal desítek uchazečů, zjistil jsem zajímavý fakt. Většina lidí, kteří si myslí, že znají C, ve skutečnosti nevědí, jak funguje paměť a ukazatele. Prostě to nechápou. Je neuvěřitelné, že tihle lidé pracují jako programátoři, ale je to tak. Zde je několik možností, jak posoudit uchazeče na základě této úlohy:

• Je jejich funkce rychlá? Podívejte se, kolikrát volají strlen. Viděl jsem algoritmy na strrev se složitostí O(n^2), zatímco správně mají být O(n), protože volají ve smyčce pořád dokola strlen.
• Používají ukazatelovou aritmetiku? To je dobrá známka. Mnoho "programátorů v C" prostě neví, jak ukazatelovou aritmetiku používat. Normálně bych neodmítnul uchazeče jen proto, že mu chybí nějaká konkrétní znalost. Ale zjistil jsem, že práce s ukazateli není znalost, ale schopnost. V prvním ročníku na informatice je vždy přibližně 200 kluků, kteří, když jim byly 4 roky, všichni psali komplikované textové hry v BASICu na svém Atari 800. Na vysoké škole se pak flákají a nudí na přednáškách o Pascalu, až do okamžiku, kdy profesor začne vykládat ukazatele. A najednou to nechápou. Od té chvíle už prostě ničemu nerozumějí. 90% ročníku jde pryč a přestoupí na humanitní studia. Kamarádům pak říkají, že na informatice bylo málo hezkých holek, proto odešli. Z nějakého důvodu se zdá, že většina lidí se rodí bez té části mozku, která rozumí ukazatelům. To je věc talentu, nikoliv tréninku -- vyžaduje to zvláštní druh nepřímého myšlení, které někteří lidé prostě nemají.

Co se týče úlohy číslo 3, ukáže se, jak uchazeč zná bitové operátory v C... ale tohle je znalost, ne schopnost, takže s operátory jim můžete pomoci. Jde o to, dívat se, jak napíšou rutinu, která spočítá nastavené bity v bajtu, a pak jim říct, aby ji udělali mnohem, mnohem rychlejší. Opravdu dobří uchazeči udělají vyhledávací tabulku (má ostatně jen 256 řádek), kterou stačí vytvořit jednou. S šikovnými uchazeči si můžete užít zajímavou debatu o různých kompromisech mezi rychlostí a použitým prostorem. Tlačte je dál: řekněte že nechcete trávit žádný čas vytvářením vyhledávací tabulky při inicializaci. Skvělí uchazeči můžou dokonce navrhnout cachovací schéma, kdy se bity spočítají při prvním volání a pak se uloží do tabulky, aby se příště nemusely počítat znovu. A opravdu špičkoví lidé se pokusí vymyslet vzorec na výpočet tabulky s využitím nějakých skrytých vlastností celé struktury.

Když pozorujete někoho, jak píše kód, zde je několik užitečných tipů:

• Vždy je ujišťujte, že chápete, jak je těžké psát kód bez editoru, a že jim odpustíte, když jejich kus papíru bude nepřehledný a proškrtaný. Také chápete, že není snadné psát bezchybný kód bez překladače a budete na to brát ohled.
• Několik příznaků dobrého programátora: dobří programátoři mají zvyk napsat otevírací závorku { a skočí dolů a okamžitě napíšou i uzavírací závorku }. Potom teprve píšou do volného místa mezi nimi. Mívají také nějaké konvence pro pojmenování proměnných, třeba i primitivní... Dobrý programátor používá krátká jména pro indexovací proměnné v cyklech. Když někdo pojmenuje index v cyklu CurrentPagePositionLoopCounter, je zřejmé, že toho ještě v životě moc nenapsal. Občas uvidíte programátora v C, který píše něco jako if (0==strlen(x)), kde konstanta je nalevo od ==. To je velmi dobré znamení. Znamená to, že už si několikrát spletli = a == a vypracovali si nový zvyk, který jim pomůže tomu předejít.
• Dobrý programátor plánuje, předtím než začne psát kód, zvláště když jsou ve hře pointery. Například, když jim zadáte, aby převrátili spojový seznam, dobrý uchazeč si vždy po straně nakreslí jednoduché schéma, kde budou všechny pointery a kam ukazují. Musí si ho nakreslit. Není v lidských možnostech napsat program, který převrátí spojový seznam, aniž byste si nakreslili několik obdélníčků se šipkami mezi nimi. Špatní programátoři začnou hned psát kód.

V jejich funkci bude nevyhnutelně nějaká chyba. A jsme u otázky číslo 5: Jste s tou funkcí spokojen? Můžete se zeptat: "Dobrá, a teď kde je chyba?" Typická ďábelská otázka s otevřeným koncem. Všichni programátoři dělají chyby, není na tom nic špatného, ale musejí je umět najít. Ve stringových funkcích skoro vždycky zapomenou na ukončovací nulu ve výsledném řetězci. Ve skoro všech funkcích můžou mít nějaký index špatně posunutý o jedničku. Někdy zapomenou středník. Jejich funkce nebude fungovat správně na řetězci s nulovou délkou, nebo spadne když se nepovede malloc... Velmi, velmi zřídka, najdete uchazeče, který nebude mít žádné chyby na první pokus. V tom je případě je tahle otázka ještě větší legrace. Když řeknete: "Je tam chyba," budou svůj kód pečlivě kontrolovat, a zjistíte, jestli dokážou diplomaticky a přesto pevně obhájit, že jejich kód je perfektní... Obecně je vždy dobré zeptat se uchazeče, jestli je se svou odpovědí spokojen, než půjdete dál. Tak jako to dělá Vladimír Čech v Milionáři.

Část 6: otázka o návrhu. Nechte uchazeče něco navrhnout. Jabe Blumenthal, původní architekt Excelu, nechával uchazeče navrhnout dům. Jak říkal Jabe, měl uchazeče, kteří se hned postavili k tabuli a nakreslili čtverec. Čtverec! Ti byli okamžitě vyhozeni. Co hledáme při otázkách o návrhu?

• Dobrý uchazeč se bude snažit získat od vás více informací o problému. Pro koho je ten dům. Mám zásadu, že nepřijmu nikoho, kdo začne hned navrhovat aniž by se zeptal pro koho je to určeno. Často mě naštvou natolik, že je přeruším v polovině a řeknu: "zapomněl jste na to zeptat, ale bude to dům pro rodinu deset metrů vysokých slepých žiraf."
• Ne moc chytří uchazeči si myslí, že návrh je jako malování: dostanete prázdné plátno a můžete si na něm dělat co chcete. Chytrý uchazeč ví, že návrh je obtížná série kompromisů. Skvělá designérská otázka: navrhněte koš na odpadky, který bude stát na ulici ve městě. Představte si všechny ty rozporuplné požadavky! Musí být snadné ho vyprázdnit, ale těžké ukrást; musí do něj jít snadno házet odpadky, ale nesmějí z něj snadno vyletět při větrném počasí; musí být pevný a robustní, ale ne drahý; v některých městech musí být speciálně navržen tak, aby do něho teroristé nemohli dát bombu.
• Tvořiví uchazeči vás často překvapí zajímavými, neotřelými nápady. Jedna z mých oblíbených úloh zní: Navrhněte poličku na koření pro nevidomé. Uchazeč samozřejmě musí dát na dózy s kořením nápis v Braillově písmu, a obvykle je tento nápis nahoře na víčku, z důvodů, které se dozvíte teprve když se na to ptáte postoprvé. Měl jsem jednoho uchazeče, který se rozhodl, že bude lepší dát koření do zásuvek, protože je jednodušší číst Braillovo písmo, když máte prsty vodorovně, a ne svisle. (Zkuste to!) To bylo tak originální, že mě to překvapilo -- během desítek pohovorů jsem takovou odpověď nikdy neslyšel. A byl to opravdu velký myšlenkový "skok" za hranice problému. Na základě téhle jedné odpovědi a absenci důvodů proti jsem tohoto uchazeče přijal, a on se později stal jedním z nejlepších vedoucích v Excel týmu.
• Dívejte se, jestli se dospěje k závěru. To patří k dosahování výsledků. Někdy uchazeč bude popocházet sem a tam, nebude se moci rozhodnout, nebo se bude chtít vyhnout těžkým otázkám. Někdy nechají těžká rozhodnutí nerozhodnutá a budou chtít pokračovat. Špatně. Dobří uchazeči mají tendenci snažit se věci tlačit kupředu, a to i v případě, kdy je držíte zpátky. Když se rozhovor někdy začne točit v kruhu, a uchazeč řekne: "No nic, o tom bychom mohli mluvit celý den, ale musíme to nějak udělat, takže se rozhodněme pro variantu X," tak to je opravdu dobrý signál.

Jsme u bodu 7, výzvy. To je legrace. Během pohovoru si vyhlédněte situaci, kdy uchazeč říká něco, co je absolutně, nezvratně a neoddiskutovatelně pravda. Pak řekněte, "počkat, počkat," a hrajte tak dvě minuty ďáblova advokáta. Polemizujte s nimi, když jste si jisti, že mají pravdu.

• Slabí uchazeči se poddají. Nebrat.
• Silní uchazeči se budou snažit vás přesvědčit. Budou mít v zásobě celý pytel přesvědčovacích technik od Dala Carnegieho, aby vás získali. "Možná si špatně rozumíme," budou říkat. Ale budou trvat na svém. Přijmout.

Připouštím, při přijímacím pohovoru nehovoříme rovný s rovným. Proto je tu riziko, že se uchazeč bude bát s vámi hádat, protože nad ním máte převahu. ALE, dobří uchazeči budou během sporu vášniví a můžou na chvilku zapomenout, že jsou u přijímacího pohovoru, a budou pohlceni snahou vás přesvědčit. To jsou lidé, které chceme.

Nakonec bychom se uchazeče měli zeptat, jestli má nějaké dotazy. Někdo sleduje, jestli uchazeč klade inteligentní otázky, což je standardní technika doporučovaná v knihách. Já osobně nepřihlížím k tomu, jaké otázky to jsou; v tomto okamžiku už jsem rozhodnutý. Problém totiž je, že uchazeči většinou ten den vidí 5-6 lidí a je těžké klást 5-6 lidem pokaždé jiné a originální dotazy. Proto když nemají žádné dotazy, nevadí.

Vždycky, vždycky věnuji posledních pět minut propagaci Fog Creek. To je velmi důležité i když uchazeče nevezmete. Když jste měli štěstí a našli jste dobrého uchazeče, chcete v této chvíli udělat vše proto, aby chtěli nastoupit do Fog Creek. I když je to špatný uchazeč, chceme, aby je Fog Creek Software zaujala a odnesli si dobrý dojem ze společnosti. Berte to takhle: tihle lidé nejsou jen potenciální zaměstnanci; můžou to být i naši zákazníci. Jsou to také prodejci pro naše náborové úsilí: když si budou myslet, že Fog Creek je dobrý zaměstnavatel, budou doporučovat svým přátelům, aby se přihlásili.

Jo, zrovna jsem si vzpomněl, že jsem vám slíbil několik dalších příkladů opravdu špatných otázek, kterým byste se měli vyhnout.

Především, pozor na nezákonné dotazy. Cokoliv souvisejícího s rasou, náboženstvím, pohlavím, zemí původu, věkem, schopností k vojenské službě, sexuální orientací a fyzickými handicapy je jednoduše ilegální. Když jejich životopis říká, že v roce 1990 byli v armádě, neptejte se jich, ani při neformální konverzaci, jestli byli ve válce v Zálivu. Je to protizákonné. Když mají v životopise napsáno, že chodili na Technion v Haifě, neptejte se jich, jestli jsou Izraelci. Je to nezákonné. Pěkné shrnutí všeho, co je v USA ilegální, je tady. (Ale ostatní doporučované otázky na těch stránkách jsou pěkně blbé).

Dále se vyhněte otázkám, které by mohly naznačovat, že nás zajímá nebo se rozhodujeme podle něčeho, co nás ve skutečnosti nezajímá a podle čeho se nerozhodujeme. Nejlepší příklad, který mě napadá, je ptát se někoho, jestli má děti nebo jestli je ženatý, popř. vdaná. To by mohlo vyvolat nepravdivý dojem, že si myslíme, že lidé s dětmi nebudou věnovat práci dostatečný čas nebo že nám utečou na mateřskou dovolenou.

A nakonec, vyhněte se hádankám jako například té, kde máte rozmístit 6 stejně dlouhých zápalek tak, aby vytvořily 4 stejné rovnostranné trojúhelníky. To jestli najde někdo odpověď na takovou otázku typu "aha!", vám neposkytuje žádné informace o tom, jestli je chytrý a má výsledky.

Vedení přijímacího pohovoru je spíše umění než věda, ale když si zapamatujete princip "je chytrý/má výsledky", budete dobře připraveni. Při vhodné přiležitosti se zeptejte svých spolupracovníků, jaké jsou jejich oblíbené otázky a jaké typy odpovědí očekávají. V restauraci v budově číslo 16 v Redmondu je to trvale nejoblíbenější téma konverzace při obědě.

Přeložil Jaroslav Šnajdr